Bylo, nebylo. V krásném starobylém domě žil jednou jeden dobrý, laskavý a pracovitý hospodář se svou rodinou, kterému se zželelo rozedraných žebráků přežívajících o bídě a hladu venku na ulici a veřejně rozhlásil, že pohostí .....
...... každého, kdo k němu do domu přijde!
Jakmile se venkovní žebráci toto dozvěděli, hodně z nich hned zanechalo mezi nimi probíhajících každodenních půtek, pranic a lumpačin a houfně a nezadržitelně se rozběhli do hospodářova domu. Vyrazili přitom jeho přední i zadní dveře a protože jich bylo opravdu hodně, někteří začali lézt dovnitř i okny a na několika místech dokonce začali bourat venkovní zdi. Ti, kteří se zatím dovnitř nedostali (a zdaleka mezi nimi nebyli jen samí žebráci, ale i ti, kteří se za ně pouze vydávali), vytvořili pak kolem hospodářova domu několik hromadných táborů v naději, že se přece jen dočkají a dostanou se také dovnitř. Byli přesvědčení, že na něco takového přece mají právo!
Hospodář z toho sice byl trochu nešťastný, protože něco takového vůbec nečekal, ale protože to byl srdcem i duší „dobrák od kosti“ a sám byl bohatý a měl se velice dobře, tak jim to všechno odpustil a pro každého hned uvnitř svého domu připravil ubytování a velkou hostinu! Spokojenost hospodáře nad sebou samým neznala mezí, protože měl pocit, že udělal tu nejlepší správnou a bohulibou věc! Jen jeho žena a dcery byly z toho trochu zaražené. Ale to se poddá, říkal si hospodář, a určitě časem i ony poznají, jak vypadá opravdová lidská vděčnost!
Ale vše neprobíhalo tak úplně k všeobecné spokojenosti. Noví hospodářovi „hosté“ brzy začali být velmi nespokojení!
Jídlo, které jim hospodář nechal předložit se jim nelíbilo a odmítali ho jíst! Byli totiž zvyklí na úplně jiné a požadovali, aby jejich potřeby a nároky hospodář respektoval. Hospodář tedy musel úplně změnit jídelníček celého domu.
Mnohým se pak nelíbilo ani ubytování, které jim hospodář připravil a začali požadovat, aby měli úplně stejné vybavení ložnic, jako má sám hospodář a jeho žena a děti! Marné bylo hospodářovo vysvětlování, že tolik pokojů ani postelí pro všechny opravdu dům nemá. Někteří hospodáři dokonce otevřeně řekli a navrhovali, že pokud se mu to nelíbí, měl by se z domu sám odstěhovat a potřebné místo tím uvolnit!
Jakmile se hospodářovi pozvaní „hosté“ najedli a ubytovali, začali se veskrze nudit. Pracovat se jim vůbec nechtělo (proč taky) a sám hospodář po nich žádnou práci raději ani nechtěl, když viděl, že stejně nic neumějí. Začali tedy po hospodáři požadovat nějakou každodenní zábavu a také peníze. Co měl nebohý hospodář dělat, vždyť to byli jeho hosté, které si sám pozval a o které tedy byl proto povinen se postarat! Poskytl jim tedy zdarma k dispozici rodinný bazén, hernu, bar a veškeré domovní vybavení a každému přidělil pravidelné kapesné.
Ani tím to ale neskončilo. Některým „hostům“ padla do oka hospodářova žena a jeho dcery a začali je hromadně obtěžovat! Požadovali, že se všechny ženy v domě musí povinně zahalovat, jinak že za sebe neručí! Hospodáři se to sice moc nelíbilo, ale bylo mu řečeno, že něco takového je zcela normální, žádoucí a běžné a ať si proto začne raději na to zvykat! Co na to říká samotná manželka a dcery, to už nikoho nezajímalo.
A tak šel den za dnem, až se stalo, že se hospodářův původní krásný starobylý dům, který byl dříve pracně a s láskou budován a zvelebován desítky let a předáván v celé jeho původní kráse „z otce na syna“, se během několika málo dní změnil k nepoznání! Stala se z něho doslova neobyvatelná ruina!
A z hospodáře samotného i jeho manželky a dětí se velmi rychle stali také úplně stejní žebráci, jako byli ti, které si ještě nedávno hospodář pozval k pohoštění.
A co dál? Zazvonil zvonec a této pohádky je konec? Ještě není - zatím na to, co ještě bude, všichni teprve čekáme ......
(A jaké je z toho poučení, milé děti? Mohli bychom jich tady uvést hodně a určitě na mnohé přijdete i samy. Například jedno z nich je velmi jednoduché a jasné:)
"Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly!"
__________________________________________
(Poznámka autora - jedná se o zkrácenou verzi stejnojmenné pohádky č. 2. Původní plná obrázková verze porušovala kodex blogera a byla proto přesunuta do mých osobních blogů)
