Tentokrát jsou obětí dokonce nevinné děti! Hledají se viníci. Hledají se příčiny. Vše je pod kontrolou, hlavně nehysterčit! Zřejmě „selhání jednotlivce“, jméno nejprve raději utajíme, aby nevznikly nežádoucí "nenávistné konotace".
A hlavně prý – „musíme si na něco takového zvyknout“!
Opravdu se zdá, že si nešťastná Británie (a spolu s ní i valná část zemí západní Evropy) dokonce snad zvykat i začala. Skoro jakoby takové vraždění zdejší lidé pod dojmem prohlášení nejrůznějších politiků (např. prezidenta Francie Macrona) už obecně „přijali“ jako jakousi sice politování hodnou, nicméně zřejmě nezbytnou součást života v jejich zemi ve 21. století. Už se ani nepořádají žádné demonstrativní pochody politiků, jako tomu bylo v případě po vyvraždění Charlie Hebdo.
Mnozí slušní lidé si určitě rádi oddechnou, že se tentokrát to vraždění naštěstí vyhnulo právě jejich dětem a jim samotným a doufají, že i napříště budou mít takové štěstí. Politici se opět v hraném šoku předhánějí v prohlášeních, jak nás nic takového nemůže zastrašit a jak nás to naopak semkne v boji proti terorismu, nad kterým zvítězíme! Občas sice někdo v Evropě zemře rukou teroristických muslimských vrahů, ale tomu prý bohužel nelze zabránit. Tak se s tím raději nějak smiřme!
Opravdu?!
Ne! Nikdy se s něčím takovým nesmíme smířit!
Je třeba už konečně přestat lhát a hledat jen jakési zástupné příčiny tohoto svinstva a pozdě hasit až vzniklé strašlivé důsledky příčin skutečných. Viník je tady zcela zřejmý a není třeba ho jakkoli dlouze hledat. Je třeba jasně říct, že dlouhodobě všechny důkazy jasně nasvědčují tomu, že v Evropě zase a znovu teroristicky vraždila a vraždí nenávistná islámská ideologie, kterou je proto už konečně a jednou pro vždy nezbytné postavit mimo zákon a její šíření a propagaci tvrdě trestat! Bylo tomu tak i v tomto případě, stejně jako v desítkách případů předešlých. Je přitom úplně jedno, zda se pachatel narodil a žil v Libyi, Afghánistánu, Británii či Německu. Výsledek je vždy stejný – import a infiltrace kultu nenávisti a smrti s následným teroristickým vražděním! A bude stejný tak dlouho, dokud to dovolíme a dokud neodstraníme jeho skutečnou příčinu.
Jsem si jistý, že pokud by ten současný mladý vrah z Manchesteru byl vychován (Citace z článku na Novinkách.cz - „Rodina se chovala podivně. Salman prý před pár měsíci na ulici hlasitě recitoval modlitbu v arabštině.“) v prostředí, které by islámskou ideologii „neglorifikovalo“ ani netolerovalo a naopak ji otevřeně, pravdivě a se vší právní vážností postavilo na roveň nepřípustného fašismu, nacismu či komunismu, nevraždil by! A s vysokou pravděpodobností by se vůbec nestalo, že by k takovému činu pachatele přiměl Islámský stát a pak se jím "chlubil" a veřejně se k němu hlásil!
Ovšem namísto toho jednáme úplně opačně. Připouštíme toleranci islámské nenávistné ideologie, všemožně ji omlouváme, zakazujeme dokonce její jakoukoli kritiku, lžeme o jakési neexistující integraci této nenávistné ideologie do svobodné demokratické společnosti, umožňujeme vznik, růst a šíření tohoto podhoubí nenávisti, a pak (v jakémsi pokrytecky falešném úžasu a hraném šoku) se divíme, že se najednou ocitáme a žijeme ve světě strachu, terorismu a vraždění.
Naše vysoké školy chrlí tisíce mladých lidí s naprosto pokřiveným uvažováním. S naučeným zidealizovaným přesvědčením, že „všichni jsme především lidé, že islám je kulturním obohacením Evropy a její nedílnou součástí, že národy neexistují a hranice států jsou přežitkem a že jsme povinni přijmout a podělit se o vše s kýmkoli, kdo k nám přijde“. Školy nevyučují pravdu a reálné skutečnosti. Dá se říct, že školy tady tím samy nepřímo také napomáhají vzniku islámského terorismu v Evropě a potažmo možná i vzniku dalších nenávistných násilných hnutí v reakci na tuto příčinu. Realita je totiž taková, že nenávistná ideologie dokáže z lidí udělat bestie. A mladí lidé mají tendenci jí podlehnout o to více, pokud není potírána a po právu odsuzována.
Co tedy chceme a co bude dál?
Budeme dál přehlížet a bagatelizovat do očí bijící skutečnosti a pravdivé příčiny bestiálního a nelidského vražedného terorismu zavlečeného do naší dříve svobodné a bezpečné demokratické Evropy? Budeme stále lhát a říkat – vše je OK, hlavně nepanikařit, jde jen o výjimečný exces! A občas za vzájemného smutku a v ostentativním „šoku“ pak vždy pohřbíme nějaké ty zavražděné? A budeme vděční za každý den, kdy se právě nám takové teroristické vraždění vyhnulo a budeme žít ve světě hlídaném těžkooděnci se samopaly v rukách?
Odpověď je poměrně snadná – potrvá to přesně tak dlouho, dokud to dovolíme!
