My sice nového francouzského prezidenta nevolíme a ani volit nemůžeme, ale prezidentský kandidát Emmanuel Macron se netají tím, že má po svém zvolení ambice rozhodovat i o nás a že bude mít tu moc tak činit! Tedy zpozorněme!
Výsledek této prezidentské volby nás proto musí hodně zajímat!
V krátkém blogu nelze popsat všechny aspekty či argumenty týkající se volby nového francouzského prezidenta a už vůbec není možné popsat všechny možné konsekvence a dopady takové volby. Můžeme tady týden před vlastní volbou jen spekulovat a z našeho pohledu krátce názorově shrnout ty nejmarkantnější rozdíly a věci, které tuto volbu doprovázejí:
Pan Emmanuel Macron je stavěn do role jakéhosi „proevropského“ státníka, který chce zabránit jakýmkoli nežádoucím separatistickým tendencím v EU a zavést nekompromisní poslušnost všech členských států EU, např. ve věcech plnění migračních kvót a ve věcech plnění všech centrálních pravidel EU. Včetně zavedení tvrdých sankcí vůči zemím, které nebudou chtít poslouchat (zdroj - zde).
Pan Macron tím dal jasně najevo, že se chce pasovat do role jednoho z hlavních celoevropských vůdců a obnovit tím vůdčí úlohu Francie v celé Evropě, což je zejména po Brexitu, kterým velikášským Francouzům ubyl jeden historický názorový i mocenský protivník, ambice, na kterou mohou jeho francouzští voliči slyšet (mimochodem – v tom se mohou pan Macron i jeho voliči velmi mýlit, protože k tomu je tady především Německo). Z našeho pohledu bychom však tyto vyloženě totalitní tendence zaznívající z úst favorita prezidentské volby neměli nechat bez povšimnutí. Jsou velmi varovné!
Přesto (nebo možná že právě proto) je pan Emmanuel Macron tak podporován současnými lídry EU, jako např. Pí. Merkelovou, Pí. Mohgeriniovou, panem Junckerem a dalšími (zdroj - zde). Je velmi příznačné, že zrovna těmi, kteří v současné době třímají v EU veškerou moc a kteří si ji chtějí za každou cenu udržet. Volba pana Macrona jim k tomu má očividně dopomoct! Proto tvrdím, že pan Macron ve skutečnosti není „proevropským“, ale „prototalitním“ kandidátem na francouzského prezidenta.
Jeho soupeřkou a názorovým protipólem je Pí. Marine Le Pen. Ta je naopak stavěna do role jakési „protievropské“ extrémistky, francouzské separatisky a krajně pravicové nacionalistky. Netají se tím, že společnou evropskou měnu Euro považuje za škodlivou, že současná podoba EU má obrovský demokratický deficit, že nelze vyloučit odchod Francie z takové EU, že současná proimigrantská politika EU je zničující a nepřijatelná a že nelze tolerovat jakoukoli destrukci francouzské a evropské kultury a demokratických hodnost vlivem muslimské invaze ilegálních imigrantů.
Paní Le Pen dává jasně najevo, že si celoevropskou spolupráci představuje nikoli jako nějakou tuhou centrálně řízenou totalitu, ale jako dobrovolnou mezinárodní spolupráci na základě vzájemně prospěšných věcí a smluv mezi suverénními státy Evropy. Nikomu nechce nic předepisovat ani vnucovat a co je podle ní dobré pro Francii, to je dobré i pro celou Evropu. Její ambicí je především učinit samotnou Francii opět bezpečnou, demokratickou a krásnou a až poté budovat nějaký společný „celoevropský dům“.
To je samozřejmě „noční můrou“ pro mnohé současné evropské lídry, kteří v něčem takovém spatřují ohrožení jejich vlastní moci a postavení, a proto Pí. Le Pen nemohou přijít na jméno a mobilizují proti ní doslova kampaň celoevropského mediálního odporu a dehonestujících odsudků všeho druhu. Proto tvrdím, že paní Le Pen ve skutečnosti není „protievropskou“, ale naopak „protitotalitní“ kandidátkou na francouzskou prezidentku.
Za necelý týden se tedy bude ve Francii rozhodovat, který z těchto dvou kandidátu bude v příštích letech novým prezidentem Francie. Současně tím takto francouzští voliči dají najevo (a svým způsobem i rozhodnou), kterou z těchto naprosto rozdílných představ a idejí upřednostňují a která z nich bude mít další rozhodující celoevropské konsekvence.
Opět se takto bude zase jednou v dějinách svým způsobem rozhodovat i „o nás bez nás“, protože jenom a pouze francouzští voliči budou takto potažmo rozhodovat i o tom, zda v nejbližší budoucnosti budou Česká republika, Polsko, Maďarsko či Slovensko trestány za to, že odmítají plnění nesmyslných, nereálných a ryze totalitních imigrantských kvót, nebo sankcionovány za jakoukoli jinou centrálně nařízenou „neposlušnost“ vůči mocným lídrům celé EU. Ve Francii se bude takto rozhodovat mimo jiné také o tom, zda bude pokračováno v trendu zániku národních státu a vzniku jednoho celoevropského centrálně řízeného „superstátu“, ve kterém pak bude mít původní Francie (jak doufá pan Macron) jedno z rozhodujících slov. Bude se potažmo rozhodovat i o tom, zda bude pokračovat obrovský příliv muslimských imigrantů do celé EU a o celé řadě dalších věcí majících zásadní vliv na naši budoucnost.
Přál bych si, aby Francouzi v sobě našli dostatek rozumu a odvahy k té správné volbě!
