Islámská ideologie opět v Evropě vraždila! Jak dlouho ještě bude?

Tentokrát jsou obětí dokonce nevinné děti! Hledají se viníci. Hledají se příčiny. Vše je pod kontrolou, hlavně nehysterčit! Zřejmě „selhání jednotlivce“, jméno nejprve raději utajíme, aby nevznikly nežádoucí "nenávistné konotace".

A hlavně prý – „musíme si na něco takového zvyknout“!

Opravdu se zdá, že si nešťastná Británie (a spolu s ní i valná část zemí západní Evropy) dokonce snad zvykat i začala. Skoro jakoby takové vraždění zdejší lidé pod dojmem prohlášení nejrůznějších politiků (např. prezidenta Francie Macrona) už obecně „přijali“ jako jakousi sice politování hodnou, nicméně zřejmě nezbytnou součást života v jejich zemi ve 21. století. Už se ani nepořádají žádné demonstrativní pochody politiků, jako tomu bylo v případě po vyvraždění Charlie Hebdo.

Mnozí slušní lidé si určitě rádi oddechnou, že se tentokrát to vraždění naštěstí vyhnulo právě jejich dětem a jim samotným a doufají, že i napříště budou mít takové štěstí. Politici se opět v hraném šoku předhánějí v prohlášeních, jak nás nic takového nemůže zastrašit a jak nás to naopak semkne v boji proti terorismu, nad kterým zvítězíme! Občas sice někdo v Evropě zemře rukou teroristických muslimských vrahů, ale tomu prý bohužel nelze zabránit. Tak se s tím raději nějak smiřme!

Opravdu?!

Ne! Nikdy se s něčím takovým nesmíme smířit!

Je třeba už konečně přestat lhát a hledat jen jakési zástupné příčiny tohoto svinstva a pozdě hasit až vzniklé strašlivé důsledky příčin skutečných. Viník je tady zcela zřejmý a není třeba ho jakkoli dlouze hledat. Je třeba jasně říct, že dlouhodobě všechny důkazy jasně nasvědčují tomu, že v Evropě zase a znovu teroristicky vraždila a vraždí nenávistná islámská ideologie, kterou je proto už konečně a jednou pro vždy nezbytné postavit mimo zákon a její šíření a propagaci tvrdě trestat! Bylo tomu tak i v tomto případě, stejně jako v desítkách případů předešlých. Je přitom úplně jedno, zda se pachatel narodil a žil v Libyi, Afghánistánu, Británii či Německu. Výsledek je vždy stejný – import a infiltrace kultu nenávisti a smrti s následným teroristickým vražděním! A bude stejný tak dlouho, dokud to dovolíme a dokud neodstraníme jeho skutečnou příčinu.

Jsem si jistý, že pokud by ten současný mladý vrah z Manchesteru byl vychován (Citace z článku na Novinkách.cz - „Rodina se chovala podivně. Salman prý před pár měsíci na ulici hlasitě recitoval modlitbu v arabštině.“) v prostředí, které by islámskou ideologii „neglorifikovalo“ ani netolerovalo a naopak ji otevřeně, pravdivě a se vší právní vážností postavilo na roveň nepřípustného fašismu, nacismu či komunismu, nevraždil by! A s vysokou pravděpodobností by se vůbec nestalo, že by k takovému činu pachatele přiměl Islámský stát a pak se jím "chlubil" a veřejně se k němu hlásil!

Ovšem namísto toho jednáme úplně opačně. Připouštíme toleranci islámské nenávistné ideologie, všemožně ji omlouváme, zakazujeme dokonce její jakoukoli kritiku, lžeme o jakési neexistující integraci této nenávistné ideologie do svobodné demokratické společnosti, umožňujeme vznik, růst a šíření tohoto podhoubí nenávisti, a pak (v jakémsi pokrytecky falešném úžasu a hraném šoku) se divíme, že se najednou ocitáme a žijeme ve světě strachu, terorismu a vraždění.

Naše vysoké školy chrlí tisíce mladých lidí s naprosto pokřiveným uvažováním. S naučeným zidealizovaným přesvědčením, že „všichni jsme především lidé, že islám je kulturním obohacením Evropy a její nedílnou součástí, že národy neexistují a hranice států jsou přežitkem a že jsme povinni přijmout a podělit se o vše s kýmkoli, kdo k nám přijde“. Školy nevyučují pravdu a reálné skutečnosti. Dá se říct, že školy tady tím samy nepřímo také napomáhají vzniku islámského terorismu v Evropě a potažmo možná i vzniku dalších nenávistných násilných hnutí v reakci na tuto příčinu. Realita je totiž taková, že nenávistná ideologie dokáže z lidí udělat bestie. A mladí lidé mají tendenci jí podlehnout o to více, pokud není potírána a po právu odsuzována.

Co tedy chceme a co bude dál?

Budeme dál přehlížet a bagatelizovat do očí bijící skutečnosti a pravdivé příčiny bestiálního a nelidského vražedného terorismu zavlečeného do naší dříve svobodné a bezpečné demokratické Evropy? Budeme stále lhát a říkat – vše je OK, hlavně nepanikařit, jde jen o výjimečný exces! A občas za vzájemného smutku a v ostentativním „šoku“ pak vždy pohřbíme nějaké ty zavražděné? A budeme vděční za každý den, kdy se právě nám takové teroristické vraždění vyhnulo a budeme žít ve světě hlídaném těžkooděnci se samopaly v rukách?

Odpověď je poměrně snadná – potrvá to přesně tak dlouho, dokud to dovolíme!